„Osmý (nenápadný) div světa na Šumavě“

V 18. století byla doprava dřeva z nepřístupné pralesní oblasti Šumavy o rozloze 14 000 ha obtížná a zpočátku ji zajišťovaly převážně koňské potahy. Kvůli zvyšující se poptávce po dřevu v rychle rostoucích městech nabývalo lesnictví na významu.

Zahlreiche Holzschwemmer bei der Arbeit. Schwarzweißfoto.

Schwarzenberský plavební kanál

V roce 1774 představil mladý lesní inženýr Josef Rosenauer svému zaměstnavateli knížeti Schwarzenberkovi nápad, který byl v té době považován za šílený. Dnes se mluví o geniálním plánu. Chtěl vybudovat vodní cestu se spádem 0,2 % a pomocí důmyslného systému potoků, propustí a stavidel splavovat dřevo ze severních svahů Šumavy přes hlavní evropské rozvodí až k řece Große Mühl. Odtamtud mohlo být jednoduše dál dopravováno k Dunaji a do Vídně. V rychle rostoucím hlavním městě říše bylo palivové dřevo vzácné a jeho ceny byly velmi vysoké.

Rosenauerovi současníci se jeho absurdní vizi vysmívali s tím, že potoky zkrátka do kopce nepotečou, a proto kníže jeho první návrh nepřijal. On sám byl však o svém plánu natolik přesvědčen, že v roce 1778 dokonce knížeti nabídl, že náklady na stavbu ponese první rok sám. Jeho odpůrce však smích brzy přešel, protože Rosenauer dokázal svým pokrokovým systémem kanálů přelstít přírodu.

V letech 1789 - 1793 postavil ředitel schwarzenberské plavby Joseph Rosenauer s více než 1 000 dělníků „Starý kanál“ (39,5 km) z Jeleních Vrchů až ke Große Mühl, přičemž kanál u bývalé osady Růžový vrch přesahuje „evropské rozvodí“ mezi Labem a Dunajem.
Tento kanál ústí u Haslachu do řeky Große Mühl, po které se klády splavovaly do Neuhausu na Dunaji. Tam byly naloženy na lodě nebo vory, které po osmi dnech dorazily do císařského a královského města Vídně.

„Nový kanál“ od říčky Světlá až po Jelení Vrchy (12,0 km) postavil po Rosenauerově smrti Ernst Mayer (následující ředitel schwarzenberské plavby) v letech 1821 až 1823. Vybudováním 419 m dlouhého tunelu se ušetřil 19 km dlouhý úsek kanálu kvůli obeplutí vysokého lesa u Jeleních Vrchů. Celková délka plavebního kanálu byla nyní 51,5 km.

Plavení probíhalo většinou nepřetržitě. Na dohled, hlídání, vhazování a uvolňování nahromaděných kmenů, stohování a překládku na lodě nebo vory bylo potřeba zhruba 700 pracovníků. Celkem bylo z Šumavy během jednoho století dopraveno kanálem přibližně 8 milionů kubíků palivového dřeva pro potřeby císařského a královského města Vídeň. Mezi mistrovská inženýrská díla patří především „Tunel u Jeleních Vrchů“ a „Spáditý úsek“ pod rakouskou osadou Morau.
Plavení po kanálu „Wiener Schwemme “ bylo ukončeno v roce 1890. Po roce 1893 se dřevo vozilo z Haslachu po železnici Mühlkreisbahn, což bylo rychlejší a levnější. Poslední plavení z Růžového vrchu do Haslachu proběhlo v Čechách v roce 1930. Od roku 1963 jsou české úseky plavebního kanálu zařazeny na seznam chráněných památek. Dnes je kanál často označován jako mistrovské dílo inženýrství a po pádu „železné opony“ v roce 1990 byl oslavován jako „(nenápadný) osmý div světa“.

Plavební ředitel Joseph Rosenauer (* 1735 - + 1804) v Krumlově

Technické údaje:

Starý kanál (vystavěn 1789 – 1793) 39,5 km

Rasovka – Růžový vrch (1789) 32,0 km
Jelení Vrchy – Růžový vrch – Zwettelbach – Gr. Mühl (1791-1793) 7,5 km
Výstavba 87 mostů, 157 propustí, 22 stavidel a 20 kamenných jezů

Nový kanál (vystavěn 1821 – 1823)

Světlá – Jelení Vrchy 12,0 km
Výstavba tunelu u Jeleních Vrchů 419 m

Délka kanálu

Světlá – Gr. Mühl 51,5 km
Světlá – Dunaj 80,0 km

Údaje o plavebním provozu

Rychlost plavení 3,6 km/h
Čas plavení v úseku Světlá – Jelení Vrchy 3 hodiny
Průměrný spád 0,2 %
Zásobování vodou 27 přítokových potoků, 3 stojatá jezera, vodní rezervoáry Plešné jezero
Minimální hladina vody pro plavení 0,40 m
Optimální hladina vody 0,80 m
Doba plavení duben – červen

Množství klád:

Minimální/rok 40.000 m³ (1791)
Maximální/rok 130.000 m³ (1849)
Celkové množství 1791- 1890 zhruba 8 mil. m³